Kajakář přijíždí k bráně, špicí míří výrazně mimo spojnici tyčí vně brány. Zrak je upřen na bránu kvůli lepší kontrole situace a detailnímu odhadu vzdálenosti pro zahájení točení. Jezdec se připravuje k zahájení závěsu.

Závodník zahajuje závěs. Cílem závěsu v této fázi je přetočení lodě, ale také udržení setrvačnosti v původním směru jízdy lodě bez výrazného zatopení zádi. Je nutné aby měl jezdec pod kontrolou pozici těla v předo-zadním postavení a nedošlo k zatopení zádi, což by znemožnilo další posun lodě směrem po proudu.

Kajakář protíná spojnici při dokončení závěsu a přechází do přímého záběru na závěsové straně, aby loď již dále nepokračovala v původním směru, ale aby se udržela těsně u vnitřní tyče brány. Závodník již opět opticky kontroluje situaci u vnitřní tyče brány. Obecně jde o to, aby fáze ztráty očního kontaktu s brankou byla co nejkratší.

Jezdec udržel výšku a dokončuje záběr na závěsové straně, zároveň uhýbá vnitřní tyči brány podle potřeby a připravuje se na záběr na druhé straně, kterým loď posune do požadovaného směru další jízdy.

Kajakář opouští bránu, pohled a s ním natočení hlavy, trupu a ramen je co nejdříve ve směru jízdy na další bránu.